jako ta zeleň

Stanislav Kostka Neumann

zlatý palouk pampelišek, v chudém kraji jara trůn, svítí z návětrných výšek do chat, plných starých strun. svítí strunám neznějícím, vyjedeným světnicím, svítí láskám dřímajícím, očím nenávistí zlým. z hor a kotlin překypuje mladá zeleň zpěněná, nevědomky posiluje srdce nepoztrácená. mého lidu srdce pevná. za domov a za chleba – jak ta zeleň pnou se zjevná. rad a slibů netřeba.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

229. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  2. ELEGIE (Jan Opolský)
  3. VI. BALLATA O ZLATÉM LESE. (Jaroslav Vrchlický)
  4. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PODZIM. (Louis Křikava)
  7. REKVIEM (Rudolf Medek)
  8. To bylo smutné odpoledne v podjeseni, (Jaroslav Vrchlický)
  9. Epilog (Stanislav Kostka Neumann)
  10. V PODZIM JSEM TĚ POZNAL. (Adolf Heyduk)