jako ta zeleň
zlatý palouk pampelišek,
v chudém kraji jara trůn,
svítí z návětrných výšek
do chat, plných starých strun.
svítí strunám neznějícím,
vyjedeným světnicím,
svítí láskám dřímajícím,
očím nenávistí zlým.
z hor a kotlin překypuje
mladá zeleň zpěněná,
nevědomky posiluje
srdce nepoztrácená.
mého lidu srdce pevná.
za domov a za chleba –
jak ta zeleň pnou se zjevná.
rad a slibů netřeba.
58