VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii,

František Leubner

Kde po lukách dnes hledám parnasii, jen skřehlý ocún zkvítá osiřele. Ach Bože můj, což zapomněl jsem cele, že v pozdní jeseně zde chmurách žiji? Máj byl zde krátce s jara poesií. Den podzimní se mračí rozmrzele, jak v šeré ráno děcko rozesnělé, a dechem sychravým se v hruď mi vpíjí. Kraj ku spaní si spadlé listí stele, tvář vychudlou mi prškou slzy myjí, chlad prolínavý mrazí v zdraném těle. Tlí stuchlým vlhkem, kudy krok můj míjí, jak na hrobech čpí věnce strouchnivělé – a já tu hledal bílou parnasiji...

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

14. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. PODZIMNÍ (Stanislav Kostka Neumann)
  3. TOUHA (Petr Fingal)
  4. ELEGIE (Jan Opolský)
  5. XV. Podzimní lístek. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  7. JITRO. (Antonín Sova)
  8. V PODZIM JSEM TĚ POZNAL. (Adolf Heyduk)
  9. PÍSEŇ O PRAMENI (Antonín Sova)
  10. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi (Adolf Bohuslav Dostal)