VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii,

František Leubner

VI.
Kde po lukách dnes hledám parnasii, Kde po lukách dnes hledám parnasii,
jen skřehlý ocún zkvítá osiřele. Ach Bože můj, což zapomněl jsem cele, že v pozdní jeseně zde chmurách žiji? Máj byl zde krátce s jara poesií. Den podzimní se mračí rozmrzele, jak v šeré ráno děcko rozesnělé, a dechem sychravým se v hruď mi vpíjí. Kraj ku spaní si spadlé listí stele, tvář vychudlou mi prškou slzy myjí, chlad prolínavý mrazí v zdraném těle. Tlí stuchlým vlhkem, kudy krok můj míjí, jak na hrobech čpí věnce strouchnivělé – a já tu hledal bílou parnasiji... 88

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner