PODZIMNÍ

Stanislav Kostka Neumann

Na dnešek v noci spadlo tolik listí po prvním dešti podzimním, a v lukách člověk zádumčivě zjistí už zase ocúny – jak lehký dým severní země, jež se chystá spáti... Už jsou tu zas a je to jako lest, vždyť nedávno je viděls kolébati nadechlý kalich u zelených cest. Tak letí dny a nenasycenému utrhnou od úst číši lahodnou. Snad abys mohl srdci dychtivému nabídnout jaro s jeho novou hrou. Vše odchází a vše se zase vrátí, slunce i zeleň, květy, písně, pel. A člověk se v tom jednoho dne ztratí, jedenkrát druh a stokrát nepřítel. Tu věru není čeho želet zatím. Rod dravců hyne příliš pomalu. A zvolna jen se v dáli rodí nad tím tvor vyšší z nejlepšího zápalu.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

15. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)
  2. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. REKVIEM (Rudolf Medek)
  5. DOJEM (Viktor Dyk)
  6. ocúny (Stanislav Kostka Neumann)
  7. První den podzimní. (Josef Svatopluk Machar)
  8. TOUHA (Petr Fingal)
  9. Píseň konečná. (Jan Červenka)
  10. To bylo smutné odpoledne v podjeseni, (Jaroslav Vrchlický)