URVANÝ KVĚT.

Adolf Heyduk

URVANÝ KVĚT.
Jako ta růže na keři kvetla jsem při své mateři, tys mě však urval s úsměvem, o štěstí s tebou snila jsem. Ve tvou jsem náruč zapadla, na tvém jsem klíně uvadla, když mi květ krásy z líček sprch’, do proudu žalu jsi mě vrh’. Poplavu smutku do moře, do nářku, do slz, do hoře, shltí mne vírný duše žal; proč jsi mne kvésti nenechal! 35

Kniha Od Tater a Dunaje (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 49) (1910)
Autor Adolf Heyduk