URVANÝ KVĚT.

Adolf Heyduk

Jako ta růže na keři kvetla jsem při své mateři, tys mě však urval s úsměvem, o štěstí s tebou snila jsem. Ve tvou jsem náruč zapadla, na tvém jsem klíně uvadla, když mi květ krásy z líček sprch’, do proudu žalu jsi mě vrh’. Poplavu smutku do moře, do nářku, do slz, do hoře, shltí mne vírný duše žal; proč jsi mne kvésti nenechal!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

118. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÉ MYSLI. (Adolf Brabec)
  2. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. XXI. Ó kéž jsem krásným okem Tvým, (Jaroslav Tichý)
  4. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  5. NEDBÁM. (Adolf Heyduk)
  6. RŮŽE. (Ludvík Lošťák)
  7. XLIX. Vyrůstá záře, stále se jasní, (Adolf Heyduk)
  8. ZDE MOHLY KVÉSTI RŮŽE. (Josef Rosenzweig-Moir)
  9. 37. Rod. (František Sušil)
  10. Pro zvadlý květ... (František Serafínský Procházka)