ZASVITLO SLUNÉČKO.

Adolf Heyduk

Zasvitlo slunéčko v okna mé duše, v sadě to zakvitlo na srdci hruše, vesele do zlata osení vzrůstá, poupěti na šípku rumění ústa. Bez hrozen květnatý přes zídku kloní, chce slyšet písničku, zvonek již zvoní, zvoneček zelený v zeleném keři, an z ňader nejhebčí škube si peří. Škube je s družkou svou, štěbetá cosi, škube a vesele na hnízdo nosí, na hnízdo, v úkrytu sotva jež znáti, nad ním dva motýli honí se zlatí. Napadal do hnízda bílý květ višní, hebkými plenkami zvonci se pyšní, sluníčko zapadá zpod horských sklonků, v hnízdo se stulilo dvé šťastných zvonků.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

36. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zelený můj hostiteli, (Adolf Heyduk)
  2. Vidění v lese. (Adolf Heyduk)
  3. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  4. Mládenec a vdovec. (Adolf Heyduk)
  5. None (Adolf Heyduk)
  6. Jarní hlasy. (Herma Pilbauerová)
  7. Lístku břízy. (Alois Škampa)
  8. Má duše žízní! (Xaver Dvořák)
  9. LXIX. Úsměvné slunce (Adolf Heyduk)
  10. ANTICKÉ JARO. (Jaroslav Vrchlický)