ZASVITLO SLUNÉČKO.

Adolf Heyduk

ZASVITLO SLUNÉČKO.
Zasvitlo slunéčko v okna mé duše, v sadě to zakvitlo na srdci hruše, vesele do zlata osení vzrůstá, poupěti na šípku rumění ústa. Bez hrozen květnatý přes zídku kloní, chce slyšet písničku, zvonek již zvoní, zvoneček zelený v zeleném keři, an z ňader nejhebčí škube si peří. Škube je s družkou svou, štěbetá cosi, škube a vesele na hnízdo nosí, na hnízdo, v úkrytu sotva jež znáti, nad ním dva motýli honí se zlatí. Napadal do hnízda bílý květ višní, hebkými plenkami zvonci se pyšní, sluníčko zapadá zpod horských sklonků, v hnízdo se stulilo dvé šťastných zvonků. 82

Kniha Od Tater a Dunaje (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 49) (1910)
Autor Adolf Heyduk