ŽENA CIGÁNSKÉ KRVE.

ŽENA CIGÁNSKÉ KRVE.
Statek měl a domek nový, podědil ho po tátovi; od otcova bratra strýka plemeňáče dostal býka. Od pantáty dostal hřebce, oženil se, tančil křepce, dostal ženu, pěknou v líci, krasavici, parádnici. Měla na rtech sladká slova, co den chtěla býti nová, vše chtěla, co srdce snilo, peněz však už nestačilo. 121 A muž, aby hověl ženě, prodal něco každodenně; prodal louku, prodal pole, a les mladý nic než hole. Prodal býka, prodal hřebce, koupil botky, koupil čepce, naposledy koupil šaty – ukradené za dukáty! Přišel hajdúch: „Pomoc není, musíš se mnou do vězení, zatím ženu na sirobě mladý sudí vezme k sobě.“ Muž dokonal na žaláři, ženušce se dobře daří: kvetla, tloustla, víno pila – potom v městě cigarila. 122