UČENÍCI.

Adolf Heyduk

UČENÍCI.
Jede horský jonák vesel s polí, nejhezčí on chlapec na okolí, jede vesel, do lesa se dívá, jeho milá shlédla jej a zpívá. Zná ty písně jonák; hruď se třese, z lesa dívčina mu kytku nese, vzal si kytku jonák, vztáhl paže, na kalůpek ozdobou ji váže. Jede: plove jako ryba v toku, večer zulíbá ji při obloku; jede vesel, směje se a hvízdá, že skřivánci vylétají z hnízda. 137 Vylétají z hnízda, k němu letí, vybízejí mladé svoje děti: „Spěšte, děti, než se začne stmívat, přiučte se od jonáka zpívat. Pojďte rychle, pějte na svém hnízdě, vše, co hvízdal jonák při své jízdě, pějte, že se v horách sníh už tratí a že jaro dojista se vrátí!“ 138

Kniha Od Tater a Dunaje (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 49) (1910)
Autor Adolf Heyduk