UČENÍCI.

Adolf Heyduk

Jede horský jonák vesel s polí, nejhezčí on chlapec na okolí, jede vesel, do lesa se dívá, jeho milá shlédla jej a zpívá. Zná ty písně jonák; hruď se třese, z lesa dívčina mu kytku nese, vzal si kytku jonák, vztáhl paže, na kalůpek ozdobou ji váže. Jede: plove jako ryba v toku, večer zulíbá ji při obloku; jede vesel, směje se a hvízdá, že skřivánci vylétají z hnízda. Vylétají z hnízda, k němu letí, vybízejí mladé svoje děti: „Spěšte, děti, než se začne stmívat, přiučte se od jonáka zpívat. Pojďte rychle, pějte na svém hnízdě, vše, co hvízdal jonák při své jízdě, pějte, že se v horách sníh už tratí a že jaro dojista se vrátí!“

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

281. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Touha po domově. (Adolf Heyduk)
  2. Krakonoš. (Rudolf Pokorný)
  3. None (Rudolf Pokorný)
  4. II. (Rudolf Pokorný)
  5. Místo klekání. (Adolf Heyduk)
  6. 340. Příteli, tys ušel k Tatrám zlatým, (Jan Kollár)
  7. V. (Rudolf Pokorný)
  8. Bílé stíny. (Adolf Heyduk)
  9. Očarovaný. (Adolf Heyduk)
  10. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)