„Jsi měkkým,“ díte...

Adolf Heyduk

„Jsi měkkým,“ díte...
„Jsi měkkým,“ díte; vím to dobře, vím, mé srdce není v ocel ukováno, spíš květem tajemně je lekavým, jenž, horoucněj když políbí jej ráno, neb chladný večer brvou zaškaredí: v ráz svije se a truchle k zemi hledí. Ve sivém motýli zří černý mrak a v zlaté mušce pramen světla zírá, hned vystraší jej smrtihlavu zrak, že koruna se chví a kalich svírá; ba i těch vánků lichotnému roji skrýš ňader vonnou otevřít se bojí. Jen ve souladu dojmů veškerých v zdar rozvinuje listy ostýchavě, a večer s tyčinek a plátků svých sny vonné dýše nachýlené hlavě, jež přes noc hlatí se, a než se dení, na písně útlou parnasku se mění. 16

Kniha Parnasie (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 17) (1900)
Autor Adolf Heyduk