„Jsi měkkým,“ díte...

Adolf Heyduk

„Jsi měkkým,“ díte; vím to dobře, vím, mé srdce není v ocel ukováno, spíš květem tajemně je lekavým, jenž, horoucněj když políbí jej ráno, neb chladný večer brvou zaškaredí: v ráz svije se a truchle k zemi hledí. Ve sivém motýli zří černý mrak a v zlaté mušce pramen světla zírá, hned vystraší jej smrtihlavu zrak, že koruna se chví a kalich svírá; ba i těch vánků lichotnému roji skrýš ňader vonnou otevřít se bojí. Jen ve souladu dojmů veškerých v zdar rozvinuje listy ostýchavě, a večer s tyčinek a plátků svých sny vonné dýše nachýlené hlavě, jež přes noc hlatí se, a než se dení, na písně útlou parnasku se mění.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

861. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. Při dešti. (Adolf Heyduk)
  3. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  4. Když zvony zní a zvonky kvetou. (Adolf Heyduk)
  5. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  6. Překvapení. (Adolf Heyduk)
  7. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  8. ZÁMĚNY. (Adolf Heyduk)
  9. Vyrušení. (Adolf Heyduk)
  10. Píseň žebrákova. (Adolf Heyduk)