Když zvony zní a zvonky kvetou.

Adolf Heyduk

Když zvony zní a zvonky kvetou a zlato z černých roste lih a luh si výská dětí četou, jsem nejraději na polích. I mně to náhle v srdci zvoní a kvete, výská, prosto pout, a v hlavě myšlenky se honí a touží ptáky předstihnout. Hloub v duši na sta zvonů zpívá a na sta kvete zvonků tam, a zevšad mně to šepce, kývá: Pojď, snílku, neleň, pospěš k nám!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

420. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROSLOV. (Adolf Heyduk)
  2. Linduška. (Adolf Heyduk)
  3. V rozvalinách. (Adolf Heyduk)
  4. Družky duše. (Adolf Heyduk)
  5. XVII. Sestár jsem, vím, (Adolf Heyduk)
  6. SLOKY. (František Kvapil)
  7. Na potulky! (Adolf Heyduk)
  8. Jsem Čech. (Adolf Heyduk)
  9. Vlaška. (Adolf Heyduk)
  10. Cestou. (Adolf Heyduk)