V rozvalinách.

Adolf Heyduk

Skal rozvaliny teskní v lese, kam zpěvný pták se zřídka nese, chtě v hnízdo mechu nasbírat; tam za večera chodím časem, bych vyplakal se zvonu s hlasem, jenž utíká sem umírat. Tvář perlí se mi ze slz vláhy, až usměvavý s hvězdné dráhy v mé srdce vkročí mládí sen; květ růží v klíně se mu množí, a když mi jeden na hruď vloží, jsem vůní jeho opojen. I voní to a zní a zvučí, a duši vábí to i mučí, až oči zaslzí mi v ráz; co jsou ty květy čarných zvuků, jež v radost mísí hořkou muku, co za tajemný div to as? – Je slunných chvil to pestré kvítí, jež rozházel jsem ondy v žití do zablácených cesty rýh? Či zlaté písně jsou, jež kradí mé vzlykající zpívá mládí, z chvil ráje dávno ztracených? –

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

461. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Doslov. (Adolf Heyduk)
  2. Linduška. (Adolf Heyduk)
  3. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)
  4. Jitro. (Adolf Heyduk)
  5. Jsem Čech. (Adolf Heyduk)
  6. SLOKY. (František Kvapil)
  7. Družky duše. (Adolf Heyduk)
  8. Pták lyrik. (Adolf Heyduk)
  9. Odlet. (Adolf Heyduk)
  10. Divné dojmy. (Adolf Heyduk)