XVII. Sestár jsem, vím,

Adolf Heyduk

Sestár jsem, vím, jak v poli vyhnilý štěp, samoten, bouře a větru plen. Slunce když v krvi se koupe a zlatou paprskův sítí zabírá všecko, co vůkol pučí, pučívá také mé srdce; slunce je líbá. Když ptáky vábí k zpěvu a letu, tu také mé srdce vyhání zelené snětí, v nich hnízda staví si ptáci a pějí v radostné práci; vesele a hlasně, ty písně zvučí mi v duši: mé básně! V mém listí včel bzučí davy a lítají kolem mé schýlené hlavy; pak také má svěžest se vrací, krev teple protéká ňadra a v taký čas, při včelím sletu, i já kmen vydoutnalý jiným na úžas krvavě kvetu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

27. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pták lyrik. (Adolf Heyduk)
  2. Smutno. (Adolf Heyduk)
  3. Družky duše. (Adolf Heyduk)
  4. Výtka. (Adolf Heyduk)
  5. SLOKY. (František Kvapil)
  6. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)
  7. Na potulky! (Adolf Heyduk)
  8. Když zvony zní a zvonky kvetou. (Adolf Heyduk)
  9. Bratří. (Adolf Heyduk)
  10. Jsem Čech. (Adolf Heyduk)