Výtka.

Adolf Heyduk

Vánku celováním probudil se den, jemná píseň ptačí zněla z křovin vršků, jak by mladý motýl, letší z kukle ven, tknul se bílým křídlem zlatých slunce pršků. Mimo sad jsem kráčel; štěp byl samý květ, za klobouk jsem toužil ulomiti snítku, v tom jsem z listů skrýše ptáka slyšel pět toulavému pěvci mile zvučnou výtku: „Co ti za kloboukem zdoba květů těch? nežli dojdeš cíle, vítr ti je sroní, raděj mému hnízdu k potěše je nech, ať mi v snivá srdce útlých dětí voní. Čím víc vůně vdechnou, tím víc písní zas při budoucím jaře v ňadrech se jim vzruší; vše se na tom světě doplňuje v čas, všecko má svou dobu, srdce své i duši“ –

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

70. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY. (František Kvapil)
  2. Kletba. (Adolf Heyduk)
  3. Všecko zčarováno. (Adolf Heyduk)
  4. Pták lyrik. (Adolf Heyduk)
  5. Divné dojmy. (Adolf Heyduk)
  6. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)
  7. XVII. Sestár jsem, vím, (Adolf Heyduk)
  8. Směje se slunce. (Adolf Heyduk)
  9. KOS. (Jaroslav Vrchlický)
  10. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)