Kletba.

Adolf Heyduk

Už do vydutých ňader starých buků pěnkavčí píseň zazvonila zas, ty pozvedají větevnatou ruku a lysá temena svá v nebe jas. Bez pod okéncem rozdýchal se v šeře, ve zlatou řízu přioděl se den, květ jabloňový z obalů se deře a moje malá Lila z bílých plen. Hle, v loktech matky vzpíná se a vstává a jako motýl křídlem tam a sem svou malou ručkou neustále mává: chce na sad, na protkanou kvítím zem. Ó dítě mé, proč toužíš k zemi dolů? je nebem náruč matčina, to věz, v něm na zlatém vše rozvíjí se stolu, v něm květy bují jako horský les. V jich vonném moři láska tebe koupá a za anděla světí vroucí ret, proč na zem chceš? kdo po růžích jí stoupá, ten bez trní se nenavrací zpět.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

54. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Adolf Heyduk)
  2. SLOKY. (František Kvapil)
  3. Výtka. (Adolf Heyduk)
  4. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  5. Cestou. (Adolf Heyduk)
  6. None (Adolf Heyduk)
  7. V PŘEDTUŠE JARA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Vlaška. (Adolf Heyduk)
  9. ZÁMĚNY. (Adolf Heyduk)
  10. Červenka. (Adolf Heyduk)