XVII. Sestár jsem, vím,

Adolf Heyduk

XVII.
Sestár jsem, vím, Sestár jsem, vím,
jak v poli vyhnilý štěp, samoten, bouře a větru plen. Slunce když v krvi se koupe a zlatou paprskův sítí zabírá všecko, co vůkol pučí, pučívá také mé srdce; slunce je líbá. Když ptáky vábí k zpěvu a letu, tu také mé srdce vyhání zelené snětí, v nich hnízda staví si ptáci a pějí v radostné práci; 318 vesele a hlasně, ty písně zvučí mi v duši: mé básně! V mém listí včel bzučí davy a lítají kolem mé schýlené hlavy; pak také má svěžest se vrací, krev teple protéká ňadra a v taký čas, při včelím sletu, i já kmen vydoutnalý jiným na úžas krvavě kvetu. 319

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk