Při dešti.

Adolf Heyduk

Sivým nebem černý mrak se honí, drobné kapky na okno mi zvoní, neustálý jest jich cval; tak se v hloubi snivé duše roní žití stesk a žal. Mraku, co jsi udělal? „Aj,“ dí mrak, „proč ty, když mám se k pláči, přinášíš své růže v květináči? Podivný jsi věru brach! Vláha má, jež lupénce jí máčí, snímá s květů zemský prach, aby rděl se korun nach. K písni-li tě plachý zjev můj nutí, zajásej; prach z radosti tvé suti dlouho pokrýval ti hruď; nevzdychej, klid vzchází z odřeknutí, jara silou k životu se vzbuď, k nebi hleď, a pěvcem buď!“

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

524. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma o květech zimy. (Adolf Heyduk)
  2. XXV. Růže už kvetou a snětí (Adolf Heyduk)
  3. KRVAVÉ RŮŽE. (Václav Šolc)
  4. V stínu. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Návrat vesny. (Adolf Heyduk)
  6. Hle, z keřů bílé kytice!... (Adolf Heyduk)
  7. None (Adolf Heyduk)
  8. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  9. Rodné údolí. (Adolf Heyduk)
  10. Před růží kvetoucí. (Adolf Heyduk)