Duma o květech zimy.

Adolf Heyduk

V okna Zima své mi nosí trety: drobné kytky květů peřestých; nejste-liž vy zpeřestěné květy mrtvé zjevy jarních přání mých? Plno ve vás jasmínu i růží, máku, kopretin i zvonků směs – proč že všecko tajemně se druží do bohaté kytky teprv dnes? Proč té kytce, již tak štědře sbírá, marně velí: „Voň a v barvách plaň! Sklamání! Má duše na květ zírá, jak na stuhlý pramen mroucí laň!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

262. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Při dešti. (Adolf Heyduk)
  2. Má světnička. (Herma Pilbauerová)
  3. Hle, z keřů bílé kytice!... (Adolf Heyduk)
  4. Červenka. (Adolf Heyduk)
  5. Za jarem. (Adolf Heyduk)
  6. Co zbude. (Adolf Heyduk)
  7. Spadla krása pestrých květů (Adolf Heyduk)
  8. Květy v oknech. (Adolf Heyduk)
  9. PÍSEŇ (Antonín Klášterský)
  10. Žalovala střemcha v stráni: (Adolf Heyduk)