Má světnička.

Herma Pilbauerová

Světnička malá, tak útulná, milá, zářivá okna v ní samý květ byla; voničky drobné a zardělé růže. k sobě se klonily, tulily úže. S poledne přikvapil paprslek vřelý, zlíbal je do zlata, v touze se chvěly; z růží – mním – sladší se linula vůně, lákaná polibky z ruměné tůně. Také mi v světničku napadlo zlato, v modré té dáli co hořelo vzňato, drobné v něm bloudily stíny mých květů muška též mihla se veselém v letu. Útulek malý, však okénky z dáli obrazy vnadné mi kraje sem slaly: veselé lučiny, černavé lesy, – s polí sem zvučely skřivánčí plesy. Rozkošná moje ty světničko milá, sněhem ač země teď všecka je bílá, stále té vidím ve květu a zlatě, vzpomínám smavou i zářivou na tě.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

652. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma o květech zimy. (Adolf Heyduk)
  2. Spadla krása pestrých květů (Adolf Heyduk)
  3. Květy v oknech. (Adolf Heyduk)
  4. Červenka. (Adolf Heyduk)
  5. Hle, z keřů bílé kytice!... (Adolf Heyduk)
  6. XIII. Střemchy už kvetou, (Adolf Heyduk)
  7. KRVAVÉ RŮŽE. (Václav Šolc)
  8. Kletba. (Adolf Heyduk)
  9. XXV. Růže už kvetou a snětí (Adolf Heyduk)
  10. Při dešti. (Adolf Heyduk)