Žena

Adolf Heyduk

Žena
Tiskl čelo v horké dlaně, duší táhlo snění: „Rozkotáno! V zlobě, haně blaha žití není! Bouří plout, když není vesla... Běda! Kdo mě spasí?“... Tu mu na hruď hlava klesla se zlatými vlasy. Zablesklo se v duši, tváři, naděj křídly kmitá: z očí ženy jeho v záři vstříc mu štěstí svitá. Lijavcem co býti mělo, rosou v líce kane... jedna duše, jedno tělo novým žitím plane. 63