Žena

Adolf Heyduk

Tiskl čelo v horké dlaně, duší táhlo snění: „Rozkotáno! V zlobě, haně blaha žití není! Bouří plout, když není vesla... Běda! Kdo mě spasí?“... Tu mu na hruď hlava klesla se zlatými vlasy. Zablesklo se v duši, tváři, naděj křídly kmitá: z očí ženy jeho v záři vstříc mu štěstí svitá. Lijavcem co býti mělo, rosou v líce kane... jedna duše, jedno tělo novým žitím plane.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

312. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vznítilo slunce svoji tvář... (Adolf Heyduk)
  2. JARNÍ VÁNKY. (Ludvík Lošťák)
  3. Rybářka. (Julius Alois Koráb)
  4. Čekanka. (Alois Škampa)
  5. SLUNEČNICE. (Miloš Červinka)
  6. BOHYNĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ***   Nejsladší má chvíle bývá, (Adolf Brabec)
  8. V TVÉM SRDCI... (Jaroslav Vrchlický)
  9. PO LETECH. (František Kvapil)
  10. PRVNÍ POLÍBENÍ. (Bohdan Kaminský)