PO LETECH.

František Kvapil

Jen růži do vlasu – co třeba víc? Však duše – tehdy jak – ti letí vstříc! Tak stejně vroucí vždy a plamenná jde skrýt se zas v tvá sněžná ramena. Byť osud zranil hruď a srdce rval, v tvých loktech měkkým život, sladkým žal. Vše bylas mi, čím žena, sestra, druh – jen to říc mohu: – Žehnej tobě Bůh!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

1. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZIMNÍ PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  2. VI. Divoký zpěv. (Josef Svatopluk Machar)
  3. I. „Jehož jsi, Panno, počala!“ (Xaver Dvořák)
  4. VI. A tak jsme spolu. Jakbych tiše hladil (Jaroslav Vrchlický)
  5. MOTIV VÁŠNIVÝ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Mám-li tě rád... (Josef Pachmayer)
  7. Ty ke mně nevejdeš, až tvoje jaro vzplane, (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Těžce lehla’s, těžce... (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  10. Bez. (Jaroslav Vrchlický)