Buď požehnán, kdo v božství krásy věří.
Buď požehnán, kdo v božství krásy věří,
kdo své ji duši snoubí v ladném vzletu,
ať zjeví se mu v plamenitém keři,
ať v bílé růže uzavřeném květu.
Buď požehnán, ať v bystřin jarém šumu,
ať v alpských slapech ono božství hledá,
ať ve královských orlů vzletném tlumu,
ať v kmitu mušky, v květinu jež sedá.
Buď požehnán, ať krásu utajenou
zří v květu třešně na kolejce plouti,
ať v oceánech s rozkypělou pěnou
ve pyšném korábu na dálné pouti.
Buď požehnán; ať zří ji v Himalaji,
ať v malé kopce pestrých hrobaříků;
ať žízeň ducha číší bohů skájí,
ať něžným pohárkem jen dětských rtíků.
79
Buď požehnán, kdo v svatém zadumání
před zjevem Krásy uklání se čelem;
vždyť jedna jiskra jeho duše vzplání
můž’ věkům sluncem být i spasitelem.
Buď požehnán, kdo knězem svaté Krásy,
on věštcem jest, on prorokem je Páně,
on váže květy v chlebné lidu klasy,
jen lotr kamenuje pěvců skráně.
80