Buď požehnán, kdo v božství krásy věří.

Buď požehnán, kdo v božství krásy věří.
Buď požehnán, kdo v božství krásy věří, kdo své ji duši snoubí v ladném vzletu, ať zjeví se mu v plamenitém keři, ať v bílé růže uzavřeném květu. Buď požehnán, ať v bystřin jarém šumu, ať v alpských slapech ono božství hledá, ať ve královských orlů vzletném tlumu, ať v kmitu mušky, v květinu jež sedá. Buď požehnán, ať krásu utajenou zří v květu třešně na kolejce plouti, ať v oceánech s rozkypělou pěnou ve pyšném korábu na dálné pouti. Buď požehnán; ať zří ji v Himalaji, ať v malé kopce pestrých hrobaříků; ať žízeň ducha číší bohů skájí, ať něžným pohárkem jen dětských rtíků. 79 Buď požehnán, kdo v svatém zadumání před zjevem Krásy uklání se čelem; vždyť jedna jiskra jeho duše vzplání můž’ věkům sluncem být i spasitelem. Buď požehnán, kdo knězem svaté Krásy, on věštcem jest, on prorokem je Páně, on váže květy v chlebné lidu klasy, jen lotr kamenuje pěvců skráně. 80