Božství.

Božství.
Co z chaosu vstal svět náš přeubohý, dle představ svých si člověk tvoří bohy. Zřelť v tučném býku boha, v krokodilu Kdys Kamid, prabydlitel země Nilu. A Kanobčan ctil v objemném ho džbánu, a chytrý Azték hnět’ ho z marcipánu. A ve volu, jenž v útrobách byl žhavý, jej Babylonské ondy ctily davy. A Kirina, psa s jeleními rohy, syn Číny k poctě vřadil mezi bohy. A ve vtělení želvy obrovité Ind Višnu měl, své božství nad vším skryté. A v tučném kanci, modrém Herlikanu, ctil Kalmik svého boha, pána pánů. A v rybě – Bajušáku – Kamčadále, a Peršan v plameni, jenž hořel stále. 30 A German ve vlku, jenž Fenrir zove a zhltne vše, co chodí, létá, plove. A ve trojhlavém starci šesti zraků jej Slovan ctil a v hromobitném mraku. A v ženách květných vnad a v zjevech reků lid římský bohy zřel i národ Řeků. A v beránku a holubici bílé my obraz boží vidíme té chvíle. A dál a dál, vždy jiným bude videm Bůh časům jinakým a jiným lidem. – Co z chaosu vstal svět náš přeubohý, dle představ svých si člověk tvoří bohy. Leč onen Veliký tam v slunném jasu jest nad pomysly božství všech i času. Je v dobru skryt a ve pravdě a kráse a v útrpnosti na svět usmívá se. – 31