Panna.

Adolf Heyduk

Panna.
Jak květy jabloně jsou její líčka, jak vábná třešně její něžný, ret; brv hedbáv zlatý věnčí očí víčka, kment ňádra jsou; nač kráse zdobný tret? Však poklad veliký hloub v srdci hostí, všech čarovnější skvostů královen, to zářící je hvězda nevinnosti, jež s nebe zraků zlatí její sen. Ó Bůh ji chraň! Toť bílý cherub vnady, jenž v srdce svatost snáší citům všem; kéž, až k ní satan vyšle hříchů hady, je žhavým protkne duše paprskem! 53