Motýl.

Adolf Heyduk

Motýl.
Z květnice mládí v slunečný den vylétá motýlí duše sen v tajemné lítosti spěchu, vylétá, vznáší se v zamlklou dál jak v nocích májových květinný král z pohádky růžina vzdechu. Pestrá má křídla, zlato i nach chví se mu jemných na blanách, pel jejich září a svítí, ale když vrátí se z dalekých cest, vidím, jak lesklý pel setřen mu jest lupičskou života sítí. 45