Zpěv.

Adolf Heyduk

Zpěv.
Nač zpěv? Sám sebou zhynout musí, ten choutky roztoulaný host; co tíží nás, co srdce dusí, jest těžká žití skutečnost! Zpěv hříčkou pro zábavu leda, pro lichotnou žen kratochvil svět spasit může jenom věda, v níž vesmír tlum svých záhad skryl.“skryl. Ne, nikdy ne! V tom žití našem, jež hubí sterých vášní žeh, byl zpěv a bude Mesiášem pro lidstvo mroucí v okovech. Ba píseň porážela voje, když lid ji pěl a nadšen byl, ať vložil do ní srdce svoje tu Žižka, onde Rouget de Lisle. 96 A příboj pomsty, příboj hněvu i trůny králův s sebou vzal, již děsili se žárných zpěvů, a nejeden i hlavu dal. A přijdou ještě jiné časy, v nichž šíré země zbarví krev; leč z krve vzrostou zlaté klasy a všemu vládnout bude zpěv. 97