Samotář.

Samotář.
Proč díte: Zamračen je stále, leč na rtech věčný chví se zpěv? ba lže, jak ondy počal, dále, lže všecko: stesk i žal i hněv! Vždy temné oko řasou klopí, leč pod ní jasná svítí zář, a někdo-li mu ruku chopí, jak z ledu jest, leč plane tvář. Ač nejraději o samotě, přec stálý vede rozhovor, a v bouřném srdci život krotě, jest ustavičný klam a spor! –“ Ó trvejte jen ve své haně; vždyť krásy knězem on se stal a v ňader jeho levé straně keř růží Pán Bůh uschoval. 86 Jich dechem mnohého z vás hojí, a nosí úkoj srdcím všem, on z bědství na peruti svojí vás v nebe vznáší andělem. Tak zní as báchorka ta celá: Sám chor, v dar světu dává lék; ve brázdách básníkova čela vám zraje réva myšlenek. 87