Mne nepřizdobil zlatohlav...

Adolf Heyduk

Mne nepřizdobil zlatohlav...
Mne nepřizdobil zlatohlav, já mám jen bílou řízu kněze, můj nezaznívá s trůnu zpěv, jen skřivánkem se vznáší s meze. Kýs skvost mých skrání netlačí a nekmitá se bleskem v mraku, leč slunečná je zdobí zář, a teplý úsvit milých zraků. Já nejsem králem, jemuž zpěv tresť zlatou v mocnou dává ruku, mně povzdech srdce do ní vtisk’ sněť zkvetlou v kráse ptačích zvuků. Jsem knězem, žezla netřímám, můj zpěv se mocí nehonosí; já zlata v úděl nedostal, jen drobné perly svěží rosy. 17 Já nedím: „Viz, je hrozný svět, nuž padni na kolena v strachu!“ Já těším: „Vidíš v nebesích tu duhu ze zlata a nachu!“ Leč slunce-li jsem krůpějku dal jediné jen duši v trudu, pak její tichou modlitbou i v prosté říze spasen budu! 18