Samotář.

Adolf Heyduk

Proč díte: Zamračen je stále, leč na rtech věčný chví se zpěv? ba lže, jak ondy počal, dále, lže všecko: stesk i žal i hněv! Vždy temné oko řasou klopí, leč pod ní jasná svítí zář, a někdo-li mu ruku chopí, jak z ledu jest, leč plane tvář. Ač nejraději o samotě, přec stálý vede rozhovor, a v bouřném srdci život krotě, jest ustavičný klam a spor! –“ Ó trvejte jen ve své haně; vždyť krásy knězem on se stal a v ňader jeho levé straně keř růží Pán Bůh uschoval. Jich dechem mnohého z vás hojí, a nosí úkoj srdcím všem, on z bědství na peruti svojí vás v nebe vznáší andělem. Tak zní as báchorka ta celá: Sám chor, v dar světu dává lék; ve brázdách básníkova čela vám zraje réva myšlenek.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

589. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXVII. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Drahému koutku. (Alois Škampa)
  3. Hýl. (Adolf Heyduk)
  4. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  5. None (Adolf Heyduk)
  6. Když se podzim blíží. (Adolf Heyduk)
  7. V samotách. (Adolf Heyduk)
  8. Věrní pěvci. (Adolf Heyduk)
  9. None (Adolf Heyduk)
  10. V dobré míře. (Adolf Heyduk)