V samotách.

Adolf Heyduk

Na klíně samot, ňadrech lad, vždy mír v mou tesknou duši pad’, a jdu-li dumnou lesní mýtí, vždy myslím si, že se mnou cítí. Mně protiven je hluk a ruch, spíš v samotě je se mnou Bůh a dotýká se mého čela, až zase dítětem jsem zcela. Tu mého srdce plachý sen zas rozvíjí se nerušen, a z nitra duše hněvu prosté mých písní polní kvítí roste. A přál bych si, bych v nitru skal kdes prostřed lesa v hrobě spal, kde Bůh by jenom s nebes výše zřel milostivě do mé skrýše. By ten, kdo rád mě ondy měl, kde spím, o místech nevěděl a v snění hlavy neuklonil a v žalu slzy neuronil. By mimo kráčel vesel dál a netušil, že zde bych spal, a šedý pták, jenž v houšti zpívá, že má je duše žalostivá.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

572. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chudobky písní. (Julius Alois Koráb)
  2. Samoten. (Adolf Heyduk)
  3. Linduška. (Adolf Heyduk)
  4. Po kraji bloudím... (Adolf Heyduk)
  5. Píseň mládí. (Adolf Heyduk)
  6. O jak mi blaze...! (Vojtěch Pakosta)
  7. None (Adolf Heyduk)
  8. Lesní stezka. (Adolf Heyduk)
  9. V zlé chvíli. (Adolf Heyduk)
  10. Chci býti sám (Adolf Heyduk)