Po kraji bloudím...

Adolf Heyduk

Po kraji bloudím, nemám stání doma, mé srdce bouří, chví se hruď; sám k sobě mluvím ubledlýma rtoma: Co jsem, co budu? Bůh to suď! Kam duch se nese, kudy noha kráčí, všude mi k pláči. – Teskno mi, žalno, upomínky samé, a každá na dvě strany meč, a jak ten život svádí nás a klame, a velí: na té zemi kleč, jež pro všecko, co vzešlo z ní, má stánek na věčný spánek. – Po polích kráčím; jaro juž se budí – jak divně vždy ten jímá čas – tu zapipnutím skřivánkovy hrudi, tu kočičkou chce s jívy zas, jíž dcerušce jsem ondy hladil oči – leb se mi točí! – Ouvozem chodím; na tom jeho svahu kdys s dcerkou umdlenou jsem sed, čím víc jsem hleděl do těch drahých tahů, tím více chvěl jsem se a bled, bálť jsem se o ni, když mi řekla v poli: „Nožičky bolí!“ – Zatáčím k lesu, sasanky kde rostou. zde v posled s Liduškou jsem byl, a rukou kytku neumělou, prostou, z těch jara poselkyň jí vil, v očkách jí samé hvězdičky se třásly – hrozno, juž zhasly! Jdu ňádrem luhu. Plno kvítí všude a v slze taje ňader vzdech; o, doufání, ty věčný lidský blude, co vypátrat’ chceš ve květech? To, co se v slunci tajemně tak mění, dítě tvé není! Domů se vracím, skloněna je hlava, chtěl okřát’ jsem, leč nelze přec, zor sláb dřív, zrudnul náhle do krvava, hruď klove smutku krkavec; všude a všude, kam jen nohy šinu, hynu a hynu! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

691. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. Chci býti sám (Adolf Heyduk)
  3. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  4. Chudobky písní. (Julius Alois Koráb)
  5. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. O jak mi blaze...! (Vojtěch Pakosta)
  7. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  8. PÍSEŇ (Karel Václav Rais)
  9. Co jest ten život?.. (Adolf Heyduk)
  10. XXXV. Má duše teple naladěna, (Vítězslav Hálek)