V zlé chvíli.

Adolf Heyduk

Tak sám a sám jsem těkal lesem, mně prchal klid a srdce mír, a myšlének mých pestrým směsem jak listím bouřný zmítal vír. V houšť mlází nořila se hlava a bludná noha v rudý troud, zrak zalíval se do krvava; sám nad sebou jsem držel soud. Co tady chce tvá duše snivá, co v nebi hledá tvoje tvář, ten hvozd, ten luh, ta planá niva přec určena jí za žalář. Pryč z něho, ven jak sokol bílý tam výše nad světy se vznes – pryč! výše, výše! – Touže chvíli vřes zašuměl a vzdechl les. A dceruška má srnčích zraků mne volá: Chceš nám prchnout’ snad? já vzdech a zřel jak s nebes mraků Bůh na čelo mi ruku klad. Mír objímal mne dítka rukou, trud mysli, z ňader vír – ty tam a za mne píseň sladkozvukou pták nesl k nebes končinám!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

345. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. Kde strádá srdce bolem. (Adolf Heyduk)
  3. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  4. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  5. V samotě. (Růžena Jesenská)
  6. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  7. V skalách. (Adolf Heyduk)
  8. Už povždy. (Adolf Heyduk)
  9. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  10. Po kraji bloudím... (Adolf Heyduk)