V skalách.

Adolf Heyduk

Kde k bokům skal les černou rukou sáhá, v němž lačný dravec za rána se budí, jak velká rána v prsou samovraha sluj smutná zeje na samoty hrudi. Vše ticho kol, strom hlavou nezakývá, jen času tajný proud ti v uších čiší, v mech žlutavý se ještěřice skrývá a ztrácí se v té nerušené tiši. Stesk nezdolný tě svírá do náruče a na ústa i na čelo tě líbá, a tvoje srdce ustrašeně tluče a tvoje hlava na ňadra se shýbá. Něm, umdlen sedáš na skal útes šedý a v zapomnění zíráš v rokli tmavou, kde mladý přítel vzdechl naposledy, než spatřil jsi jej s prostřelenou hlavou. A když tak dlíš, zrak chví se, hruď se bojí, a vlažná vláha z podbrví ti tryská, a vidíš jej, jak zas v těch místech stojí a paží zkříženou si prsa stiská. A smutnější je samota než prve, mlh příkrov v temnou šeď vše skrývá snětí, a v rudém listí krůpěje zříš krve a nad hlavou tvou lačný ostříž letí.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

351. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  2. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. None (Adolf Heyduk)
  5. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  6. Sněženka. (Josef Václav Sládek)
  7. XXXVII. Hluboký, hustý les, (Adolf Heyduk)
  8. Polední klid. (Adolf Heyduk)
  9. Čas míru. (Adolf Heyduk)
  10. Po slunce západu. (Adolf Heyduk)