Sněženka.

Josef Václav Sládek

Na lesní mýti u závěje sněžné, kam ještě buk své holé větve chýlí, z žlutého mechu rosteš, kvítku bílý s korunkou perlí na hlavince něžné. Tvůj každý lístek ve větru se chvěje, jenž huče, táhne z hlubokosti hvozdů – ty nedbáš jej, – ty nasloucháš jen drozdu, jenž blízko tebe první trilek pěje. Tak ztracena tu dlíš ve svoje snění o slunci, pohodě a jaru zlatém, jež celou zem pokryje květným šatem – a tebe zvadlou, skryje pod zelení. Však máš svůj den! – a zapomínáš sebe; být jiným poslem jara tobě stačí, – tak čekáš těch, kdo k životu se tlačí, a hledíc v zem, – nad nimi tušíš nebe.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

481. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sněženkám. (Alois Škampa)
  2. Zase mrazy sněhosypké (Adolf Heyduk)
  3. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  4. None (Adolf Heyduk)
  5. Budníček. (Adolf Heyduk)
  6. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  7. Prvního března. (Alois Škampa)
  8. Ó HNĚDÉ LISTY DUBŮ... (Karel Vojtěch Prokop)
  9. LÉTU. (Karel Červinka)
  10. Konopka. (Adolf Heyduk)