Polední klid.

Adolf Heyduk

Je ticho polední a v dumách stojí les, v květ zvonku modravý mdlým křídlem motýl kles’, drozd klidnou perutí pad’ buků do korun a vážka skryta je v svůj leknínový člun. Pod houby kloboukem plž zarudlý si leh’, a čmelák v podkop svůj, by žár ho neožeh’; i slunce paprsek, jenž v lesní padá síně, mdlou duhou jeví se ve stromu pavučině. To čárný onen čas, kdy vzdech na rudých rtech bůh lesů hlavu svou na kyprý klade mech, kdy z květů dřímavých a z kyprých buků snětí lze pěvci tisíce krás různých odnášeti. Té chvíle z tajemných a kyprých lesa cest mu v ústret vychází, jej těšíc, písně zvěst; chceš spatřiti ji též? Ó, vejdi v její tůně, tam dá ti míru číš a útěchy a vůně!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

216. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  2. None (Adolf Heyduk)
  3. Červenec v lese. (Josef Svatopluk Machar)
  4. 16. Šla Krása lesem, a hned v počesť její (Vojtěch Pakosta)
  5. Chvíle štěstí. (Emanuel z Čenkova)
  6. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  7. HOUSLE V LESE. (Louis Křikava)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. Po slunce západu. (Adolf Heyduk)
  10. Sklání se jedle k svěžím hlavám buků... (Adolf Heyduk)