Píseň mládí.

Adolf Heyduk

Píseň mládí.
Hněv roznítil mi oheň v zraku, noc celou v leb mne tepal spor, má duše byla plna mraků a srdce opanoval vzdor. Tu slyš – a ňadra má se chvěla – jak Vesny dech, jež líbá luh, mně k sluchu píseň přiletěla – leč ne, jen zvučný její duch. Duch písně z ráje mého mládí, v němž samý květ byl, samá zář, a na čelo mé líbal v kradí; já v podušky jsem ukryl tvář. V ráz prchla bolest, jež mne hnětla... já smířen zřel jsem na obzor, kde první vlna nebes světla v jas zulíbala vršky hor. 26