Poznání.

Adolf Heyduk

Poznání.
První květy opadaly, v polích vzešel z osin klas, a my náhle tiše stáli, něco padlo mezi nás; něco jako temné mračno, něco jako chladný stín, ruce mé se ve tvář tiskly, tvé jak zvadlé padly v klín. Tvoje líce zahořely, moje byly jako led; tvoje oči k zemi zřely, já je k nebes modru zved’; tvoje ňadra vzdechla z hloubi, v mých zatajil dech se v ráz – za námi dvě bila moře, mezi námi stála hráz. 30