Nechoď!

Adolf Heyduk

Nechoď!
Žij sobě a svým milým jen, a když tě touha vábí ven, ty nechoď! Co zlata jest, co slávy zář? Radš k dítku viň se tváří v tvář a nechoď! Jeť sláva sirena, to věz, svou duši bys jí v oběť nes’, ó nechoď! Je bludička to, stín jen, lež, a stíháš-li ji, zahyneš, ó nechoď! Jdeš nadšen za ní sem a tam, leč poznáš záhy, že to klam, ó nechoď! Jen ten má duše mír a klid, jenž duši dává za svůj lid, za jiným nechoď! 43