Ať jakákoli pouta dal mi svět.

Adolf Heyduk

Ať jakákoli pouta dal mi svět.
Ať jakákoli pouta dal mi svět, má duše pro všecko přec lásku chová; a pro svou vlast mám nádherný v ní květ jak nevadnoucí růže purpurová. Až nezbude však nic, co rád bych měl, a nic, co dal bych milým pro potěchu, pak jako zpěvný pták bych umřít chtěl v své země náručí a v lesa mechu. 44