Upomínky.

Adolf Heyduk

Upomínky.
Táhnou upomínky duší mou, jak labutě sirých krajů tmou, plují v šumné žití rákosí, a mně slza oko zarosí. Hledím na ně, pozdní světa host – plynou, zajdou v slunnou minulost, plynou, zajdou – tmí se nebesklon... Za nimi lká choré duše ston. 86