Vzpomínka.

Adolf Heyduk

Vzpomínka.
Již dlouho nemyslil jsem na Tě, mé něžné dítě, jako dnes, když při červánku rudém zlatě své verše skřivan v blankyt nes’. V té sloce dojemné a prosté Tvůj zpěv jsem poznal, milý tak; já cítil, jak má duše roste a s ptákem stoupá do oblak. Můj zrak se topil v rose vlahé, až znikla kolem tvorstva směs, té chvíle, moje dítě drahé, vnik’ za Tebou jsem do nebes! 91