Klamné jaro.

Adolf Heyduk

Což zavítalo jaro zas, můj sivý v zlatý měníc vlas, že dítkem zdám se býti nově? Ne, ne! To jarní klam jen, vím, zda jednou nohou nestojím mdlý poutník v otevřeném rově? Mám ze světa jen malý krok; má hlava těžší je co rok, a srdce ztratilo své šperky; snad brzy vložíte mne v zem a s mým vsadíte nápisem tabulku pod nápis mé dcerky... A pak, až přijde jaro zpět, a všecko zlíbá jeho ret, i k nám se hlásit bude; leč nedbám jeho květných zdob, jen pro dcerčin-li malý hrob hrst drobných pomněnek mu zbude.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

254. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 26. (V podzim života.) (Josef Kuchař)
  2. BŘEZEN (Karel Toman)
  3. 1 Už jaro zde, jenže se ještě (Josef Barák)
  4. Žluté listí. (Adolf Heyduk)
  5. Píseň nemocné. (Adolf Brabec)
  6. KVĚT A PLOD (Jaroslav Vrchlický)
  7. O dětech. (Josef Kuchař)
  8. X. Jako poutník šel jsem světem, (Jaroslav Vrchlický)
  9. V zapomnění. (Alois Škampa)
  10. JE JARO! (Antonín Jaroslav Klose)