O dětech.

Josef Kuchař

Bůh sám ví, mládí krásní snové zlatí čím dál tím více v šedou jakous dál, jak poslední by květy vichr svál, že z mojí staré hlavy tak se tratí. Mám děti, v nich se štěstí vrchovatí, snad pro každé bych rád svůj život dal; – nač tedy touhy mládí, stesk a žal?... V těch dětech přec se zašlá mladost vrátí. Vždyť slýchám říkat ve všelidských vznětech, že každý jaro své zas žije v dětech!... Ach, místo něho v hlavu mou pad’ sníh: Věz, mládo dítě z prsů matky žije, když vzrůstá však, tu otci mnohé z nich pojídá srdce, květné sny v něm pije.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

230. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rejdí děti. (Josef Kalus)
  2. Když květy vadnou. (Josef Václav Sládek)
  3. JABLOŇ. (Adolf Červinka)
  4. MLADÉ DÍVCE. (Adolf Brabec)
  5. Taje! (Adolf Heyduk)
  6. TAK DÁVNO TOMU... (František Hais)
  7. SOTVA ŽE PRVNÍ PAPRSK SPAD’. (Antonín Jaroslav Klose)
  8. NA PLESU SVÉ DCERY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. KONCEM DUBNA. (Antonín Klášterský)
  10. V zapomnění. (Alois Škampa)