O dětech.

Josef Kuchař

O dětech.
Bůh sám ví, mládí krásní snové zlatí čím dál tím více v šedou jakous dál, jak poslední by květy vichr svál, že z mojí staré hlavy tak se tratí. Mám děti, v nich se štěstí vrchovatí, snad pro každé bych rád svůj život dal; – nač tedy touhy mládí, stesk a žal?... V těch dětech přec se zašlá mladost vrátí. Vždyť slýchám říkat ve všelidských vznětech, že každý jaro své zas žije v dětech!... Ach, místo něho v hlavu mou pad’ sníh: Věz, mládo dítě z prsů matky žije, když vzrůstá však, tu otci mnohé z nich pojídá srdce, květné sny v něm pije. 10